Ublíží nám ti, kterým nejvíc důvěřujem?

Dneska se mi stalo něco, co mě donutilo vážně přemýšlet. Stalo se něco, co mnou vážně hnulo a co mě vážně mrzí.

Každý den chodím s mým nejlepším kamarádem který bydlí přes ulici do školy.  Vždy na mě zazvoní ,seběhnu dolů a jdeme. Jenže dnes ráno se to nestalo. Měla jsem za to, že je nemocný a tak jsem prostě šla do školy sama. Jenže ve škole jsem ho viděla. Šla jsem ho pozdravit a zeptat se proč pro mě ráno nepřišel. Díval se na mě jako na nějaké monstrum. Chvíli jsme se na sebe dívali a on potom řekl, že bude lepší, když se přestaneme bavit. Nejdřív jsem si myslela, že si dělá srandu a tak jsem se tomu zasmála a řekla, že se mu to povedlo. Jenže jeho výraz byl pořád vážný a mně došlo, že tady něco nehraje. Chtěla jsem se ho zeptat na tolik otázek. A všechny začínaly slovem PROČ nebo CO. Nevěřícně jsem se na něj dívala. A on pak řekl, že se po škole staví u mě, abychom to nemuseli rozebírat ve škole. A pak? Pak prostě odešel.

Tenhle kluk byl pro mě něco jako brácha. Známe se vážně už od narození. Naše mámy spolu byly na pokoji v porodnici. Když se ukázalo, že jeho rodina se nedávno přestěhovala tam, kde žijí teď, obě mámy byly prý štěstím bez sebe. 

Znali jsme se X let. X let jsem mu důveřovala. X let jsem se mu svěřovala s těmi nejtajnějšími sny. Prostě se vším. A  pak na mě vybalí tohle. Celý život jsem mu pomáhala, byla jsem mu oporou. Celý život byl hned po rodině na prvním místě a vždy když zavolal, okamžitě jsem byla u něj.

Tenhle kluk mě neuvěřitelně zklamal.

Vždy jsme se bavili o věcech, které mají smysl. Které nám něco daly (y nebo i? Ty věci-věc bez věci jako kost bez kosti...ženský rod, takže y. Doufám že to neni špatně) do života. Přesto, že jsem zklamaná, mám toho kluka pořád neskutečně ráda.

A proč se to stalo?

Co může být jiná příčina než pomluvy. Nikdy jsem to o něm neřekla a ani si to nemyslela. Ani jsem si nemyslela, že to o něm někdy řeknu. Ale ten, kdo věří pomluvám a zná mě celý život, je blbec,idiot a všechno ostatní dohromady. Copak za ty leta neví, jaká doopravdy jsem? A nejvíc mě dorazilo když řekl, že to je vlastně všechno pravda. Vytáhl na mě všechny věci co jsem kdy udělala špatně, nebo všechny ty okamžiky kdy jsem prostě neměla náladu a chovala se jako kráva. 

Nebudu sem psát jaké pomluvy se o mně roznesly ani co jsem udělala špatně. To fakt ne, ještě bych si uškodila sama.

Teď se bojím, že ty pomluvy bude šířit dál. A že všem řekne to, s čím jsem se mu svěřila. Bože a já blbá mu řekla, že jsem si založila blog. Řekla jsem mu to den později. A teď se bojím, že to řekne ostatním. A další věc co mě trochu zaráží je, že včera jsme se ještě v pohodě bavili...

Takže jsem přišla na to, že je asi lepší na nikoho se moc nepoutat, nikomu moc nedůvěřovat a radši se ani moc nesvěřovat. Ten kluk si u mě v srdci vysloužil čestné místo. A teď se z něj jen tak bez váhání vytrhl a je v něm další díra...

Přijde mi, že všichni lidi na kterých mi záleží a který mám STRAŠNĚ MOC RÁDA se mi pomalu vytrácejí ze života.... No, a já tu pomalu ale jistě zůstávám sama...

Děkuju, že jste si tenhle článek přečetli :) Potěší mě každý komentář-ať už kladný nebo záporný.

A nemyslete si, že jakmile odešel z mého pokoje, tak jsem utíkala k počítači abych to sem napsala. Jen jsem si potřebovala trošku vylejt to svoje děravý srdíčko...

XoxoDiary